Exploring of my limitless possibilities

Univerzita s nejatraktivnějšími webovými stránkami v Británii má v počítačových učebnách starou verzi Internet Exploreru; nejdou v ní otevírat záložky. Během předlouhého procesu zapnutí počítače stihnete si přečíst i kapitolku dvě z první knihy, která se vám úspěšně povedla půjčit v knihovně. Nebo pozorovat místní studenty. Je mezi nimi nemálo Čechů, koncentrovaných převážně na mé fakultě. Protože mluvit česky je nadmíru lákavé, drží se pohromadě. Však Indové si taky mluví indicky a Čínani zase svou řečí, a navíc česky můžete bez problémů pomluvit načančané Britky u vedlejšího stolku.

Hodinka s Češkami v kavárně naučila mě víc než ty všemožné uvítací akce, večírky a výlety. Ne, že já jsem jiná než ostatní, protože jsem Češka. Já jsem i jiná než Češi, protože jsem... ehm... je to otázka životního stylu. Hodnot. Představ o trávení času. Spojuje nás nadávání na koleje, kde nejde teplá voda a internet. Kolečko podpultových informací o tom, kde co jak zařídit, ve kterém domku bydlí kdo. Ale pak musím přemýšlet o tom, co je normální - pro ně a pro mě. Obří shopping centrum plné pokrmů pro smysly, ale samo beze smyslu - jak moc potřebuji věci, které s ostatními hážeme do vozíku hlava nehlava? Jako otroci odsouzení k táhnutí nespočetných igelitek odcházejí proudy studentů z Tesca, ve kterém je tak třikrát více druhů potravin než u nás - fascinující!

Na hudební fakultě zůstávám sama ve starobylé učebně s klavírem. Snažím se na něm vyladit svou duševní disharmonii. Věci, které dělám, a nesouhlasím s nimi. Naštěstí se dá vše šikovně omlouvat tím, že jako sociologovi se mi hodí poznat veškeré způsoby a styly života, celý mainstream s jeho odbočkami do jiných rovin, na jedné z nichž sídlím, a odkud vydávám se přes hory a doly konzumních radostí nahlížet další křižovatky, nejen rovné dálnice. Pochopit to!

A mít nadhled. Jako na hoře poblíž lázeňského městečka Medlock, kde by možná stálo za to ujíst se k smrti Fish & Chips. Na(ne)štěstí Honza tuto variantu vyloučil a hbitě vyhledal cestu z centra. Honza si je totiž jistý tím, co chce, a snaží se to pocitvě a aktivně naplňovat, což je ohromně inspirující... Honza dokonce ani nespí do dvanácti a nefláká se dlouhé hodiny v pokoji. Usiluje o to, aby dny a týdny měly tvar. Bless the Lord his strong personality!

Jinak škola ještě nezačala. Ale nebude to rozdíl, až začne...