Země anglická

Prší. Choulím se do svrchníku?

Ne, pryč se vším českým... ty asociace, které vás napadají a která chápou jenom vaši krajané, známí, přátelé. Snažím se přepnout na úroveň sdílené mezinárodnosti, abych byla schopna rozumět lidem z celého světa. Něco nás možná spojuje. Beatles? Hamburger a pizza? Marks & Spencer? Měli bychom se čemu společně zasmát bez globalizace, která nám zprostředkovává nadnárodní kulturu a sjednocuje různé významy a výklady světa? A navíc nás odnaučí strachu z neznámého - vždyť Londýn je jako Paříž, jako Praha...

Je a není. I bez znalosti jazyka pochopíte, že si máte koupit lístek na metro, kam metro jede, kde se do něj nastupuje. Že když máte hlad, v Subway vám prodají bagetu. Ale když toužíte po něčem jiném než vidět všechny památky a odškrtnout si je v deníku, když vaše kulisy Londýna tvoří zalidněné ulice z Dickensových románů, plné dramatických dějů a situací... těžko hledat uspopojení v letáčcích pro turisty, na kterých stačí zaměnit jména měst či budov a dozvídáme se o čemkoliv to samé v tisícerých obměnách vzletných slov.

Po celonoční cestě žlutým autobusem ocitáme se s Honzou v městě na Temži. Naším útočištěm před nekonečností domů, aut a lidí je na jednu noc umělecký byt Beáty, která pracuje s dalšími středo- a východo-Evropany v kině ve čtvrti Brixton. Hrnek čaje na pohovce na pavlači, plné jen tak odložených věcí ze starých povídek. Beáta je Londýně spokojená, protože jí baví prozkoumávat různé kultury a pobyt tu jí dává něco, co Česko prostě nenabízí. Ale co, prosvítá mi do snu v zeleně vymalovaném pokoji. Ten pocit, prostě ten pocit, že -

Vlak na visutých mostech. Přichází vteřiny z amerických sci-fi filmů, kde velkoměsta křižují rychlodráhy, jezdící vysoko nad úrovní ulic mezi výškovými budovami. Tak to je západní Evropa! Prostá zastávka u univerzity ale dává tušit, že už nejsme v Manchesteru, ale v Salfordu, jenž kdysi býval velkým a slavným městem, než ho rozťaly na kousky dopravní tepny vedoucí do centra moderní metropole M. První kroky napříč univerzitním kampusem překrývají očekávání realitou. Zbývá najít prostor, který patří jen mě - 10m², dvacetosmička, doupě fantazie a seberealizace, určené k ukládání nastřádaných předmětů do nejrůznějších pozic. Asidomov. Uzavřít se a dívat se do sebe.

...na koho slovo padne, ten je solitér...