Procházíme se po zemi britské a sbíráme její plody: skleničky na víno, sušenky, hrnce, růžové a červené barety, knoflíky a pence. V nalézání věcí po ulicích má talent spíš Honza. Já chodím a dívám se do nebe na detaily viktoriánských okenních říms. Anebo do výloh na svetry z Primarku?
Jó, Primark... to je totiž nadnárodní oděvní firma, prodávající punčochy, pyžama a kabelky v Británii, Irsku a Španělsku. Najdete ho tady v každém větším městě. Nejdřív si říkáte - no, něco jako Marks & Spencer, velké výstavní nekonečné haly plné oblečení a bzukotu módychtivých žen. Ale na druhý pohled - je tu něco jinak. Všechno je levné. Obrovsky levné.
Trička za padesát korun, legíny za sedmdesát, svetry za sto. V kabince se dohadují dvě Slovenky, kolik kterých svršků si koupí. - A lebo je to také drahé, táto žltá blúzka, za osem libier. - Ale kedže se ti to zdá drahé, to nie je také zlé! - Ale vieš, dobre, něčo pekného na seba si nakoniec potrebujem kúpiť, tož pozeraj na tyto dámske nohavičky, či nejsú rozkošné? - No naozaj, zoberem jich desať... - Podle ceny oblečení s tím také lidé zacházejí; válí se nejen na policích a stojanech, ale i na zemi, neboť patří k bontonu upadlé kusy nezvedat. Halou korzuje indicko-polský personál, který mechanicky dokola skládá rozhrabané hromady v úhledné komínky a zametá spadlá ramíka i s podprsenkami. Je to veskrze zábavné divadlo, ale pozorovatelé tu nemají co dělat, proto na sebe beru roli insidera.
Zapínám svůj lovecko- kombinační instinkt. Hodily by se mi fialové punčochy. Cestou k nim odolávám pestrobarevným rukavicím a šálkám za arašíd (= for peanuts), svádícím k nedbalému vhození do nákupního pytle (kdeže košíky jsou...). Ale pak zase stojím nad tím, zda být bez punčoch, nebo s punčochami vyrobenými špatně placeným dítětem v Číně. Primark mi však vymlouvá můj omyl plakátem Ethical Policy.
Ano, na tom si dáváme záležet. Kožená paní ředitelka tohoto kolosu horlí na videu, že její firma nedopustí žádnou dětskou práci. - You are angry, aren't you? - všimne si moderátorka BBC. No aby ne, když média propírají kauzu tří indických dodavatelů Primarku, v jejichž továrnách panovaly katastrofální pracovní podmínky. Primark s nimi ukončil smlouvu a vybudoval si Code of Conduct, kde stanoví, co a jak se bude napříště v dodavatelských závodech dít. Paní rázná razantně vysvětluje, proč je Primark tak levný: no přece, neokrádáme zákazníka... jednoduché střihy a barvy, jen základní konfekční velikosti, velké objemy odběru a žádné peníze do reklamy. Ale to dává smysl. V etickém kodexu padají silná slova: dáváme práci 2 miliónům lidí v rozvojovém světě, kteří by bez nás živořili. The UK went through the industrial revolution 200 years ago – but theirs is a lot softer – with good working conditions in the factories! Chce se tomu věřit. Koupit si ty punčochy, protože i na mě závisí ekonomika rozvojových zemí... je to tak nastaveno.
Ethical Policy má za úkol zákazníka uklidnit. Dobře, neměly by to být jen plané řeči a členství v Ethical Trading Iniciative asi také něco znamená. Ale jestli vás tohle osvobodí od pochyb naplnit svůj nákupní pytel... protože pořád je to oni a my, obrovsky bohatí a obrovsky chudí, dvacet svetrů mající a dva svetry mající. Look good, pay less; a přece tím nevypadáme lépe v očích Božích...
... snahy pošetilé, ono se pod nespočetnými tlaky a tahy té sítě globálních vztahů, do které jsme zapleteni, nedá přece na vše myslet. Či myslet snad ano, ale unést to, to ne.
... snahy smysluplné, a ono ten malý rozdíl k lepšímu pomáhá svědomí, pomáhá sebeúctě. Nést tíhu skromnosti, a ještě ji proměnit v radost. Přesto zůstat v porozumění s těmi, kdo mají radosti opačné.
Nakonec nalézám pro mě zajímavé oddělení organic cotton a vytvořím si vztah s jedním fialovým tričkem: další den ho jdu opět shlédnout a pak za něj zaplatím čtyři quids. "Omlouvám" svůj nákup pomyslným rozhovorem s tričkem; třeba mi pak bude více líto se ho zbavit. Kdo ví, kdo ví, moje pevná či proměnlivá osobnosti?
Jó, Primark... to je totiž nadnárodní oděvní firma, prodávající punčochy, pyžama a kabelky v Británii, Irsku a Španělsku. Najdete ho tady v každém větším městě. Nejdřív si říkáte - no, něco jako Marks & Spencer, velké výstavní nekonečné haly plné oblečení a bzukotu módychtivých žen. Ale na druhý pohled - je tu něco jinak. Všechno je levné. Obrovsky levné.
Trička za padesát korun, legíny za sedmdesát, svetry za sto. V kabince se dohadují dvě Slovenky, kolik kterých svršků si koupí. - A lebo je to také drahé, táto žltá blúzka, za osem libier. - Ale kedže se ti to zdá drahé, to nie je také zlé! - Ale vieš, dobre, něčo pekného na seba si nakoniec potrebujem kúpiť, tož pozeraj na tyto dámske nohavičky, či nejsú rozkošné? - No naozaj, zoberem jich desať... - Podle ceny oblečení s tím také lidé zacházejí; válí se nejen na policích a stojanech, ale i na zemi, neboť patří k bontonu upadlé kusy nezvedat. Halou korzuje indicko-polský personál, který mechanicky dokola skládá rozhrabané hromady v úhledné komínky a zametá spadlá ramíka i s podprsenkami. Je to veskrze zábavné divadlo, ale pozorovatelé tu nemají co dělat, proto na sebe beru roli insidera.
Zapínám svůj lovecko- kombinační instinkt. Hodily by se mi fialové punčochy. Cestou k nim odolávám pestrobarevným rukavicím a šálkám za arašíd (= for peanuts), svádícím k nedbalému vhození do nákupního pytle (kdeže košíky jsou...). Ale pak zase stojím nad tím, zda být bez punčoch, nebo s punčochami vyrobenými špatně placeným dítětem v Číně. Primark mi však vymlouvá můj omyl plakátem Ethical Policy.Ano, na tom si dáváme záležet. Kožená paní ředitelka tohoto kolosu horlí na videu, že její firma nedopustí žádnou dětskou práci. - You are angry, aren't you? - všimne si moderátorka BBC. No aby ne, když média propírají kauzu tří indických dodavatelů Primarku, v jejichž továrnách panovaly katastrofální pracovní podmínky. Primark s nimi ukončil smlouvu a vybudoval si Code of Conduct, kde stanoví, co a jak se bude napříště v dodavatelských závodech dít. Paní rázná razantně vysvětluje, proč je Primark tak levný: no přece, neokrádáme zákazníka... jednoduché střihy a barvy, jen základní konfekční velikosti, velké objemy odběru a žádné peníze do reklamy. Ale to dává smysl. V etickém kodexu padají silná slova: dáváme práci 2 miliónům lidí v rozvojovém světě, kteří by bez nás živořili. The UK went through the industrial revolution 200 years ago – but theirs is a lot softer – with good working conditions in the factories! Chce se tomu věřit. Koupit si ty punčochy, protože i na mě závisí ekonomika rozvojových zemí... je to tak nastaveno.
Ethical Policy má za úkol zákazníka uklidnit. Dobře, neměly by to být jen plané řeči a členství v Ethical Trading Iniciative asi také něco znamená. Ale jestli vás tohle osvobodí od pochyb naplnit svůj nákupní pytel... protože pořád je to oni a my, obrovsky bohatí a obrovsky chudí, dvacet svetrů mající a dva svetry mající. Look good, pay less; a přece tím nevypadáme lépe v očích Božích...
... snahy pošetilé, ono se pod nespočetnými tlaky a tahy té sítě globálních vztahů, do které jsme zapleteni, nedá přece na vše myslet. Či myslet snad ano, ale unést to, to ne.
... snahy smysluplné, a ono ten malý rozdíl k lepšímu pomáhá svědomí, pomáhá sebeúctě. Nést tíhu skromnosti, a ještě ji proměnit v radost. Přesto zůstat v porozumění s těmi, kdo mají radosti opačné.
Nakonec nalézám pro mě zajímavé oddělení organic cotton a vytvořím si vztah s jedním fialovým tričkem: další den ho jdu opět shlédnout a pak za něj zaplatím čtyři quids. "Omlouvám" svůj nákup pomyslným rozhovorem s tričkem; třeba mi pak bude více líto se ho zbavit. Kdo ví, kdo ví, moje pevná či proměnlivá osobnosti?
