... kdo si ještě při zpěvu kánonu Červená se line záře vzpomene na anglická slova, popisující obrovský požár britské metropole v roce 1666? To jenom já, když stojím před prastarou londýnskou Tower a na velkém kole vetkaném do chodníku kráčím po dějinách Anglie. Žasnu nad tím, že dvě století po Kristu měl římský Londýn 60 tisíc obyvatel! To muselo být na tu dobu ovšem megavelkoměsto - velikosti Opavy...A to bylo ještě nic oproti budoucnosti. Po velkém ohni, moru a občanské válce se v 18. stol. všechno přebudovalo a ze země vydupalo znovu, aby mohla z této světové centrály vypuknout průmyslová revoluce a kolonizace všeho možného a dostupného na světě. A dnes jsou zase z bývalých továren galerie a koncertní sály - urban heritage areas, po Temži jezdí historické parníčky a na obzoru se skví mrakodrapy společně s katedrálami - normální rys moderního města. Co by na tom bylo zvláštního?
Sedla jsem si na lavičku za St. Paul's, na intimním náměstí, které by sice člověk za tak velkolepým chrámem nečekal, ale na druhou stranu v něj trochu doufal. Důchodkyně v elegantních starosvětských sukních šly nakoupit mince pies pro vnoučata. Na chrámových schodech poletovalo dítě a holubi. Čas stál se mnou - napůl v Británii, napůl v Česku. Ale myšlenkami ani tady, tělem ani tam. Bez Zdeňka, jenž se prolnul dny a jeho stín zůstal ležet na pavlači. Bez Elišky, které nekonečně zářily oči, když mluvila. Bez Beáty, zanechané nad palačinkami v kině. Bez sebe, vědoucí směru. Otevřely se dlaždice a vyrostla tráva jako v kavárně Féerii, déšť obrátil se zpět a nádech po výdechu - nazpamět... Za sedmero horami se něco lomí, špička o špičku a po nich zase pláň. Prostor vydat se - jako když vylezete po žebříku na střechu a je tam další úroveň země.
Až proběhnu pět ulic a náměstí v podzemce, tři ulice a jednu avenue v nadzemce a pár uliček tržiště s dýněmi, budu zase ve svém čtverci domova. A za mnou rozsypané střely Jamese Bonda, hranatý Dalí na Piccasově plátně, promáčené listy Respektu a šest manželek pana Henridíejt.
2 komentáře:
Ahoj Verunko, Tvůj pohled na Londýn, to je poezie v próze, dobře se to čte a člověk zapojí i svoji fantazii.
Já jsem o víkendu nebyl v Londýně, ale v Příbrami na srazu spolužáků ze základní školy po 38 letech. Až na jednu vyjímku jsem nikoho min. 30 let neviděl, takže to bylo velmi zajímavé. Ze sociologického hlediska to byl rozmanitý vzorek, očekávání a tužby mnohých se na cestě životem různě proměnily, jen ten dětský věk nám ve vzpomínkách vydržel jako něco báječného.
Na ten Scape se musíme domluvit, rád Tě uslyší. Táta.
Ahoj Verčo!
Děkuju za nevšední čtení o zajímavých věcech! Poeticko-realistický Londýn, toť lahůdka do brněnského smogu jako ulitá! Dost mě pobavila ta anglická menza, možná se teď budu míň stydět, když půjdu do té svojí :).
I hope you are having great time over there. Cusun and good luck ;)
Tamara
Okomentovat