Terénní zápisky z menzy. Dívka D.

Elegantně sebere tácek a vyhledáním konce fronty pro ni začíná lov. Nejdříve si rozmarně vybírá nápoj - žlutý, zelený nebo růžový? Všechny barvy září stejně intenzivně z malých PET lahviček. Jelikož ji rozptyluje hejno kamarádů, kteří mluví frázemi vtipnějšími amerických komedií, popadne první drink, který na ni mrkne. Dále se hlásí o slovo goodies rozličných tvarů od jogurtů a šlehaných pochoutek, přes strouhaný sýr po mix exotického ovoce, vše přesně dávkované v plastových krabičkách. To jen tak pro ozdobení tácku, a jelikož ji bodře obtěžuje Jim nebo Joe, hodí mu sáček čipsů, které jsou s kolou a hranolkami v akci. Pro sebe bere taky čipsy, aby si hoch nemyslel. Co dál... sendvič? Bagetu? Třebas... koláček plněný mletým masem. Hlavně ty hranolky - ale o ty ani nemusí žádat, to čte cateringová paní mezi řádky. Moc teplých jídel tu není na výběr, protože hranolky jsou univerzální a dokonalé jídlo - s třemi druhy červených omáček. Na pultu je chytře umístěn košík čokoládových tyčinek, tak ještě tu. Tatarku, sýrový dresing.

Stůl přetékající jejími známými zdá se být sešlostí herců. Všichni živě mluví a gestikulují, zpoza svých notebooků a papírů, na které trousí oříšky, volají na další kamarády na druhém konci jídelny. Artikly na tácku jsou postupně proměňovány do statusu "použit". Nerovná se statusu "sněden". Až D. odchází (odbíhá za Jimem nebo Joem, který po ní hodil ubrouskem), zůstává na jejím stole waste-food-art v podobě změti obalů a kousků jídel, které jen ochutnala, aby potěšila svoje smysly.

Žasnu, tak z toho bych se na oběd ještě já dobře najedla... ale what can we do, uvězněna v konvencích "civilizovaného" chování, elegantně seberu tácek a vyhledávám konec fronty.