Zprávy z kuchyně

Sarah jako vždy noří do pánve plné fritovacího oleje zlatavé hranolky. K nim pečené kuře, obloha a broskvový kompot a káva a ubrousek. Páni... ať se jdu vycpat se svou kroupovou polévkou, kterou hltám z dřevěné misky. Původně jsem si myslela, že v Británii si při zdejších cenách potravin nebudu jíst zrovna královsky. Jenže když mi oko padne na přepestré pokrmy mých spolubydlících Západoevropanů, připadám si jako v restauraci a vábí mě to přidat se. Dnes nehodlám být zahanbena a koupím si třeba... pizzu, mražené blamcblomc anebo ready meat & potato dish? Nakonec si z obchodu odnáším brambory, cibuli a mrkev. Asi to není o penězích, ale o zvyku...

Naše kuchyň je během týdne dokonale vybavena. Postupně se objevují různé pánvičky a misky, plech, obracečky, vařečky, cedník na nudle a další věci, které ani neznám. Marion mi ochotně ukazuje, jak zacházet s mikrovlnkou. Pak si s grácií odnáší dušené drůbeží se zeleninou a ananasový džus. Moje kuchařské umění bledne s mou neustálou potřebou porovnávat se s ostatními, takže nakonec se podezřívám, že vůbec vařit neumím. Zachraňují mě jen mlhavé vzpomínky na brontosauří akce, na kterých jsem byla šéfkuchařkou. Co dělat; alespoň, když Honza jedl mou kapustovou polévku s dohromady celkem třemi ingrediencemi, ocenil ji tím, jak je "diverse".

Asi proto že školní menza je drahá, má limitovanou otevírací dobu a vůbec možností kde se pořádně najíst je v kampusu málo, všichni si u nás v domku vaří či alespoň ohřívají hotová jídla. V kuchyni nakonec uvíznou všichni nad hrnkem čaje (María s italským espressem) s otázkami "How was your day today?" Příležitost chvíli sdílet. Nudu, zábavu, těžkosti, bezbřehé hodiny v cihlovém domku č. 17.