Nazdařbůh v městské krajině

Víkend... víkend. Čas na kousky roztříštěný, boj o smysl.

Vrátila jsem se z lovu letáčků a chtivě prohlížím svou kořist. Křiklavými barvami vypráví o místech, která musím vidět, o akcích, jenž si nesmím nechat ujít. Kde to jenom je, to živé a pulzující město, kde se snoubí staleté tradice s čerstvým vzduchem moderní budoucnosti v nesmírně okouzlující a zářivě lákavé přítomnosti? Oj, Salford... asi nějaký omyl... copak takhleta rušná ulice-dálnice se stovkami aut, skoro žádnými přechody pro chodce a industriální vizáží, kterou se chodí do Manchesteru, je historické centrum Salfordu z řadou výzmamných památek? A ve skutečnosti ještě k tomu naučná stezka kulturního dědictví? Bezesporu, v marketingu jsou Britové ještě mnohem rafinovanější než Češi...

Marně hledám genius loci Salfordu, který byl před pár staletími větším a významnějším městem než Manchester. Co tu je teď, kromě univerzity? Kde se tu dá normálně chodit, aby se člověk nemusel plížit podél rušných silnic a poslouchat postmoderní svistot aut? Otázky stále nezodpovězeny. Jisté je, že Salford je větší, než kam jsem zatím pěšky došla.

Na rozdíl od našich paneláků jsou zdejší sídliště horizontální a nesmírně únavná svou velikou rozlohou a naprostou unifikovaností. Řadové cihlové domky s plastovými okny, před nimi trávník, auto, popelnice a v lepším případě pár dětských hraček. Co chybí, jsou... lidé. Dům se stal nedobytnou hradbou soukromí, za kterou se prostírá scéna pro odehrávání se života - pokoje, pohovky, stoly a postele, vesmíry věcí a drobnůstek a zvířátek a přáníček na ledničce. Nepřátelské území kolem domu však vybízí hupsnout do auta a odjet za lepšími časy do jiných částí města, třeba do slavné moderní přístavní enklávy Salford Quays. Procházet se po nábřeží kanálu v britském děšti, který nemilosrdně likviduje středoevropské deštníky. Shoppingovat v The Lowry Outlet Mill, kde příznačně visí plakáty Shop until you drop. Shlédnout výstavy v uměleckém centru The Lowry, což je mimo jiné jméno britského malíře žijícího na začátku 20. stol. v Salfordu, po němž se to jmenuje každá druhá věc. A zakončit jízdu na stadionu Manchester United - dnes se tam hrálo rugby a kdo neměl na sobě alespoň jeden kus oblečení s logy a barvami zápasících týmů, byl absolutně out.

Theatrum mundi, chvění hladin...

Ale paní v Job centru nakonec povídala, že město, to není Británie - že člověk musí jet někam ven, na venkov. Jen jestli měla pravdu. Nesmím asi tak šetřit na lístcích na autobus.